Pár řádek o naší právě proběhlé akci:

Sešli jsme v pátek před 20 hodinou před školou Jiřího z Lobkovic v překvapivě hojném počtu! Opravdu nás dorazilo 12, takže skutečnost převýšila očekávání. Horší to zpočátku bylo s úrovní. Ale postupně jsme si všichni řekli, že to kulaté je balón, to co visí na prostředku na kůlech, že je síť, ale že se do ní nechytají ryby, ale slouží k tomu, aby se přes ni balón dopravoval na druhou stranu.  :-)

Potom jsme si také řekli, že na každé straně by mělo být 6 hráčů, že se balónem hraje na každé straně pouze třikrát atd.  .....   :-) 

Nakonec už jsme došli tak daleko, že jsme si řekli, jak uvésti balón do hry a opravdu začali i hrát. Nejprve bylo docela zajímavé sledovat, jak jednotliví účastníci přistupují k podání, a jak do míče bouchají všemi možnými částmi horních končetin - a to s různými výsledky. Brzy však přišli téměř všichni (až na šárku) na to, že nejjednodušší a nejméně bolestné je uvést balón do hry zápěstím zavřené dlaně, a že se nemusí dávat velká rána, ale v první řadě je důležité balón správně trefit. Nejprve jsme měli přijaté pravidlo, že účastníci akce, kteří volejbal opravdu dlouho nehráli, mají povoleny dvě opravy; ale brzy se podání zlepšilo natolik, že jsme opravy ani nepotřebovali!  :-)

Pokud jde o nasazení, a zaujetí pro hru, tak se účastníci akce natilik zakoukali do hry, že počáteční hodina utekla jak voda a jednohlasně se odsouhlasilo další prodloužení akce, a to o další hodinu. Vyměnili jsme jednoho aktéra, který pospíchal na další akci, a pokračovali se stejným zaujetím dále. Musím říci, že jsme se nasmáli dost a dost. Několik srážek mezi spoluhráči dopadlo naštěstí dobře a jeden naražený prst, se po ochlazení ve studené vodě také srovnal do původní polohy!  :-)

Neříkám, že jsme hráli opravdový volejbal, ale v průběhu dvou hodin jsme se neskutečně zlepšovali a na závěr již některé výměny vypadaly i volejbalově. Zvláště dcerušky našich aktivních cyklistek, začali hrát ve svých družstvech prim, a zastínily tak své rodiče!  :-)   Akce utekla jako voda a museli jsme se chystat k odchodu.

Akci jsme zakončili v music baru, kde se holkám líbilo ještě více než v tělocvičně! Dopadlo to tak, že dokonce holky řekly svým rodičům, že jestli je s námi vždy taková legrace, takža s námi nebyly určitě naposledy!  :-)     A co může být pro nás organizátory akcí lepší, než když se o nás takhle hezky vyjádří i holky, které se na akci vůbec netěšily a které ji braly jako nutné zlo?   :-)

Věřím, že tato akce byla pouze začátkem naší volejbalové éry, a že za pár týdnů z nás bude kvalitní tým, který se nemusí stydět si zahrát i na veřejnosti! Chce to jen přistupovat k dalším akcím se stejným zaujetím. A protože jsme sportovci, kteří to zaujetí mají v krvi, tak je úspěch vlastně předem zaručen!

Tak hodně zdaru do dalších volejbalových hodin, dnů a týdnů!

Roman